PROGRAM ZAVEDENÍ VÝUKY PŘEDMĚTU

EKOLOGIE ČLOVĚKA

VE ŠKOLÁCH VŠECH STUPŇŮ

Josef Vavroušek

1. CÍLE PROGRAMU

Hlavním cílem navrhovaného programu je podpořit zavedení předmětu „Ekologie člověka“ do učebních osnov základních, středních i vysokých škol všech typů (vč. postgraduálního studia) tak, aby co největší počet mladých lidí získal znalosti alespoň základních problémů spojených s interakcí mezi člověkem a přírodou (resp. mezi lidskou společností a jejím životním prostředím) a zároveň se seznámil s možností řešení těchto problémů prostřednictvím trvale udržitelného způsobu života.

Druhým cílem programu je připravit podklady pro prohloubení a systematizaci mimoškolní ekologické výchovy a vzdělávání a pro činnost ekologických nevládních organizací v dané oblasti.

Třetím cílem programu je podnítit užší spolupráci ekologů, lékařů, techniků, ekonomů, filosofů a odborníků mnoha dalších profesí, kteří se zabývají různými aspekty ekologie člověka, a to s důrazem na zobecnění a integrování výsledků poznání.

V rámci navrhovaného vzdělávacího a výzkumného programu by především měla být připravena celková modulární koncepce výuky „Ekologie člověka“, která by tvořila myšlenkový základ série učebnic a skript podrobně rozpracovávajících jednotlivé moduly v souladu s celkovým zaměřením příslušného typu škol. Součástí programu by měla být také průběžná aktualizace celkové koncepce i jednotlivých modulů „Ekologie člověka“. Spoluúčast na tvorbě a realizaci programu i využívání jeho výsledků by měla být založena výhradně na zásadě dobrovolnosti.

2. DEFINICE

„Ekologii člověka“ můžeme definovat jako vědu, která systematicky studuje vývoj vzájemných vztahů mezi člověkem a přírodou a hledá strategie umožňující trvale udržitelné způsoby života.

3. VSTUPNÍ PŘEDPOKLADY PROGRAMU

Návrh dlouhodobého vzdělávacího a výzkumného programu „Ekologie člověka“ vychází z těchto předpokladů:

a) Člověk ve stále větší míře ovlivňuje přírodu a blíží se tak k hranicím jejích možností, v některých oblastech již dokonce tyto hranice překročil (například emisi plynů narušujících ozónovou vrstvu atmosféry, která chrání Zemi před tvrdým UV zářením). Musíme co nejpečlivěji vážit ekologické důsledky svých činností a to nejen z důvodů etických – nemáme morální právo ničit přírodu, kterou jsme nevytvořili, ale také z čistě pragmatických důvodů – narušováním přírody ohrožujeme samotné základy lidské společnosti. Stojíme také před problémem nápravy ekologických škod, které jsme zdědili po předchozích totalitních režimech.

Porozumění alespoň základním vztahům mezi člověkem a přírodou je klíčovou součástí nezbytného minima vzdělávání žáků i studentů všech oborů.

b) Rychlé zhoršování kvality životního prostředí je jen jedním z globálních problémů ohrožujících lidstvo i přírodu v jejich dnešní podobě. Také prohlubující se sociální a ekonomické rozdíly mezi Severem a Jihem, růst etnické a náboženské nesnášenlivosti v řadě oblastí světa a další procesy svědčící o dlouhodobě neudržitelném trendu dosavadního vývoje lidské civilizace jsou smutnou realitou. Všichni občané a všechny instituce by proto měli převzít svoji část odpovědnosti za lepší porozumění těmto trendům a za hledání cest směřujících k trvale udržitelné budoucnosti. Školy všech stupňů (a zvláště vysoké školy) tak mohou velmi podstatně přispět k hledání paradigmat odpovídajících podmínkám příštího tisíciletí. Ekologie člověka by se proto měla stát jedním ze základních kamenů výzkumu i výuky na všech školách.

c) Ekologie člověka jako typická „průřezová“ věda, tvoří ideální základnu pro integrování a syntézu poznatků mnoha různých přírodních, sociálních a technických věd i rozdílných uměleckých oborů. Proto je velmi účinným nástrojem na překonávání bariér mezi jednotlivými vědními obory, univerzitami i výzkumnými institucemi. Umožňují také překlenutí propasti mezi vědou a uměním.

d) Ekologie člověka vyžaduje holistický, systémový přístup k realitě a pomáhá tak studentům i učitelům lépe porozumět věcným i časovým vazbám mezi jednotlivými procesy probíhajícími v přírodě i v lidské společnosti. Systémové myšlení je základem studia komplexních jevů, se kterými se setkáváme ve všech oblastech lidské činnosti.

e) Vědní obor „Ekologie člověka“ prochází dnes teprve počátečními fázemi svého vzniku, jednotlivé poznatky jsou vesměs rozptýleny v desítkách různých vědních disciplin. Práce na přípravě monografie „Ekologie člověka“ a volně navazující sérii učebnic může podstatně přispět k plnému konstituování tohoto oboru.

Všechny uvedené předpoklady jsou, podle mého názoru, zcela realistické a vzájemně se doplňují. Pro založení dlouhodobého programu „Ekologie člověka“ tedy existují vážné věcné důvody.

4. ZÁKLADNÍ STRUKTURA PROGRAMU „EKOLOGIE ČLOVĚKA“

Program „Ekologie člověka“ (EČ) bude zahrnovat především následující problémové bloky:

Odtud kráceno, ponechány jen hlavní body

A. Formulování problému a definice základních přístupů a pojmů

B. Přirozené faktory ovlivňující změny biosféry

C. Antropogenní zásahy do přírody (Československo a svět)

D. Vývoj biosféry a kvality ŽP, působení člověka

E. Zdravotní, sociální, etické, ekonomické, politické a jiné důsledky antropogenních změn kvality životního prostředí

F. Globální problémy a jejich ekologické souvislosti

G. Péče o životní prostředí ve světě a v Československu (ČR)

H. Strategie trvale udržitelného způsobu života (TUŽ)

M. Ekologicky šetrnější výrobky a průmyslové technologie

N. Ekologicky přijatelná energetika

O. Trvale udržitelné hospodářství ve městě

P. Trvale udržitelné hospodaření ve venkovské krajině

R. Informační systémy (IS) a výchova z hlediska TUŽ

S. Nevládní organizace (NO) z hlediska TUŽ

T. Perspektivy trvale udržitelného života

5. ORGANIZOVÁNÍ A FINANCOVÁNÍ PROGRAMU „EKOLOGIE ČLOVĚKA“

Základním předpokladem vzniku programu „Ekologie člověka“ je spontánní vznik týmu špičkových odborníků zabývajících se jednotlivými aspekty ekologie člověka.

Organizační základnou může být například Společnost pro trvale udržitelný život jako dobrovolná, nezisková organizace sdružující vědce, techniky, umělce i další tvůrčí pracovníky, kteří prosazují ideály humanismu a úcty k přírodě.

Dalším předpokladem je nalezení konsensu o celkové filosofii a koncepci přístupu k budování předmětu EČ, a to s využitím všech dosud vykonaných prací.

Třetím krokem je vytvoření plánu přípravy a vydávání jednotlivých monografií, knih, skript, učebních osnov a dalších studijních pomůcek a jejich praktického uplatňování ověřování a průběžné aktualizace.

Program předpokládá širokou mezinárodní spolupráci mezi vysokými, středními základními školami (a to na úrovní učitelů, žáků i studentů), mezi výzkumnými ústavy institucemi státní správy.

Financování programu „Ekologie člověka“ může být založeno na několika zdrojích. V úvahu přichází zejména:

a) Rozpočty zainteresovaných vysokých a středních škol, případně výzkumných institucí.

b) Fond rozvoje vysokých škol MŠMT.

c) Rozpočet MŽP a Státního fondu životního prostředí.

d) Nadace Open Society Fund Praha - Higher education support program (HESP).

e) Program PHARE – sekce na podporu ekologické výchovy na vysokých školách.

Všechny uvedené zdroje jsou zcela reálné a to již pro rok 1995.

6. ZÁVĚREM

Vzdělávací a výzkumný program „Ekologie člověka“ se může stát podstatným příspěvkem nejen ke zlepšování stavu životního prostředí, ale také k propracování a prosazování paradigmatu trvale udržitelného způsobu života.

Článek byl otištěn v Učitelských listech č. 3/1994 a ve sborníku Děti, aby byly a žily (editor Emilie Strejčková, Toulcův dvůr a MŽP, Praha 2005).

FOTO: archiv Evy Vavrouškové

JOSEF VAVROUŠEK - PAMĚTNÍ STRÁNKA

DĚTI, ABY BYLY A ŽILY (pdf, 1 234 kB)

___________________________________________________________________

■ ČLÁNKY

sustainable.cz